Vzkaz mým blízkým

Jste krásná rodina. Za každé situace držíte při sobě - ve zdraví i v nemoci. Jste spolu - při oslavách svátků, narozenin, rodinných výročí. Podržíte jeden druhého. Je to moc fajn a dovolím si říct, že to není tak standardní. Máte tak něco, co rozhodně nemá každý. Tak vás vidím . Jen věřte jeden druhému a nebojte se sdílet společně dál nejen to hezké , ale i to méně příjemné a smutné. Věřím, že to ti druzí zvládnou a unesou jako už mnohdy předtím. A tak se příště, Bianko, neboj říct mámě o tom, že máš starost o syna. Porozumí ti po svém, i když tě asi nepodrží tak, jak by sis ty sama přála. Ale jak si napsala Rose do notýsku - rodiče nám dali najíst, oblečení, nesměli jsme dělat ostudu a nevybočovat z řady, nikdo nám neřekl jak to v životě chodí - tak jak jsem mohla dát lásku, když mne to nikdo nenaučil..... Zkus vysvětlit Cathe proč jsi o své bolesti neřekla jí - v jejím případě je to velmi omluvitelné , ale že příště už to bude jinak. Tohle jsou maličkosti a blbosti, které vás zbytečně trápí. A ještě - naučte se přijímat pomoc a nebojte se o ni říct. Neříkejte nechci otravovat a zatěžovat ...to slýchám od Mary i Bianky často a mrzí mě to. Já pomůžu ráda a nic za to opravdu nečekám. Dělám to ráda a jediné co si za to přeji je abych byla i já součástí vaší velké rodiny. Máma mi chybí, i když mi také ve všem nerozuměla. Držte se a věřte, že všechno určitě dobře dopadne! Hlavně buďte pořád spolu jako dosud!